(Martin HŮRKA, Výprava do Brandýsa a Hrádku roku 1380, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, listopad 2020, s. 14)
7. října 2020 měla v knihovně Eduarda Petišky v Brandýse nad Labem proběhnout přednáška „Hrádek – Brandýs. Výprava ke kořenům města“. Chtěl jsem společně s vámi otevřít debatu ohledně nejednoznačných a značně zamotaných počátcích levobřežní části našeho souměstí.
Tímto tématem se nejvíce, a v jistém smyslu také naposledy, zaobíral před více než sto lety nestor místní historie Justin Václav Prášek. Jeho myšlenky a postřehy zůstaly přes dílčí úpravy platné dodnes. Na druhou stranu J. V. Prášek neměl k dispozici tolik pramenů, jak archivních, tak archeologických, kolik máme dnes my. Domnívám se, že je vhodný čas, opět se podívat mnoho staletí nazpět do doby posledních Přemyslovců i doby lucemburské (13. – počátek 15. století), projít nové prameny a pokusit se „popostrčit“ naše poznání zase o krok dále. Přednáška byla z pochopitelných důvodů přesunuta na lepší časy, ale již nyní bych se s vámi rád podělil o jeden velice zajímavý pramen, který nám může být při našem pátrání k užitku.
Jedná se o zprávu pražského arcijáhna Pavla z Janovic, kterou sestavil ze svých „inspekčních“ cest po farách pražského arcijáhenství v letech 1379-1382 [viz I. Hlaváček – Z. Hledíková (eds.), Visitační protokol pražského arcijáhenství pražského arcijáhna Pavla z Janovic z let 1379-1382, Praha 1973, 530 stran]. Pavla z Janovic při svých vizitacích zajímalo jak vybavení kostelů, tak také morálka kléru i laiků. Mezi jednotlivými farnostmi se pohyboval na koni. Během jednoho dne stihl objet hned několik far. Na té poslední vždy přenocoval. Stav far zjišťoval rozhovory jak s místními duchovními, tak i s farníky. O návštěvě každého kostela (fary) si udělal zápis. Z našeho hlediska je nejzajímavější cesta, kterou započal 27. ledna 1380 ráno v Čelákovicích. Přes Zápy se v poledne dostal do Brandýsa, kde provedl inspekci v kostele sv. Vavřince, více viz níže Pavlovy zápisky (kurzívou volný překlad z latiny):
„Kostel v Brandýse svatého Vavřince, dne 27. měsíce ledna, v čase poledním
Pan Jakš, farář tamtéž 13 let, jsa tázán říká, jak slyšel, že Petr, farář v Zápech, byl nectný s jistou Ankou, vdanou ženou, z čehož šla veřejná pomluva a fáma, a říká, jak slyšel, že řečená žena faráře navštěvuje téměř každodenně.
Též říká, že Petr, farář kostela sv. Petra v Hrádku, měl kuběnu ve svém domě a obávaje se špatné pověsti, dal ji jinému za manželku. Kterýžto laik dlí s řečenou ženou ve farářově farním domě.
Též říká, že jeho farník Svach sladovník majíc právoplatnou manželku jménem Markéta ve vsi Mikov pod Mělníkem si vzal jinou v Brandýse, totiž jménem [rovněž] Markéta před 12 lety, o čemž totiž při minulých vizitacích často je hovořeno. A týž sladovník vůbec nekomunikuje.
Václav z Doksan, kněz 12 let, vikář tamtéž od svátku sv. Havla přítomného roku [myšlen patrně 16. říjen 1379], jsa tázán, říká přísežně, že pan Petr, farář v Hrádku, měl kuběnu jménem Zbyňka…“
V textu jsou následně vypočítávány další údajné prohřešky proti morálce nejen hrádeckého duchovního, ale opět i dalších v okolí, např.: „Matěj a Ješek řečený Synek, jsouce tázáni pod přísahou říkají, že farář ze Záp někdy přichází též do Brandýsa, [kde] navštěvuje krčmy a opíjí se…“
Není třeba se pohoršovat nad jednáním místních duchovních. Pomineme-li, že zde čteme vysloveně „středověké drby“, ve kterých si lidé vyřizovali i své osobní účty, musíme brát v potaz dobu, kdy se vše odehrává. Od 12. století byl sice v Čechách církevním právem stanoven kněžský celibát, avšak zejména na venkově bylo ještě řadu století zcela běžné (a akceptované), že faráři a další duchovní udržovali s ženami vazby na způsob manželského soužití. Zpřísnění v tomto směru přišlo až v novověku. Výše uvedené pasáže jsem vybral ne kvůli zkoumání morálky místních duchovních, ale především proto, že nám text umožňuje shromáždit další kamínky do mozaiky, která snad jednou umožní rozklíčovat počáteční vztah Brandýsa a Hrádku.
Především se potvrzuje, že brandýským kostelem byl výslovně kostel sv. Vavřince. Kostel sv. Petra je označován jako kostel hrádecký, přičemž není rozlišováno mezi Vyšším a Nižším Hrádkem! Zdá se, že takové rozdělení ve smyslu právní samostatnosti obce ve středověku (ani později) neexistovalo. Hrádek byl zkrátka právně jednou obcí Hrádek s vlastním kostelem sv. Petra, farou a farářem. Obec zastupoval vesnický rychtář. Není bez zajímavostí ani zmínka o brandýských krčmách (v původním textu se skutečně objevuje množné číslo). Mějme přitom na paměti, že Brandýs byl tehdy velmi mladý (vznik je odhadován na dobu kolem roku 1300). Nejednalo se o město, ale při nejlepší vůli jen o městečko/trhovou ves.
Více snad napoví hned další návštěva Pavla z Janovic, neboť ten se z Brandýsa přesunul do bezprostředního sousedství:
„Kostel svatého Petra v Hrádku, výše uvedeného dne, o hodině nešporní [tj. v podvečer]
Zbyňka, žena tamtéž shledána, jsa tázána říká, že se tam zdržuje s farářem dva roky a o nadcházejícím svátku svatého Ondřeje to bude již třetí rok, a říká, že měla legitimního manžela jménem Pavel a říká, že se sebe zřekli před pražskými církevními autoritami, a tak už s ním není, protože byl impotentní… Dále je obšírně vysvětlován celý případ doplněný o výpovědi dalších osob z okolí paní Zbyňky, která se ve skutečnosti měla jmenovat Zdinka (Zděnka ?). Pro nás je to ovšem nepodstatné. My se pídíme po zmínkách o Brandýsu a Hrádku, a právě taková zmínka přichází v samém závěru Zbyňčina/Zděnčina případu, kdy se do hry dostává opět brandýský farář „pan Jakš“, kterého jsme již poznali při návštěvě brandýského kostela sv. Vavřince. Tentokrát se o něm hovoří jako o „faráři ve vsi/městečku Brandýs jinak řečeno Hrádek“ [„plebano in villa Brandiss alias Hradek“]. Termín „villa“ lze patrně chápat právě jako odkaz na „tržní městečko“ (v latině „villa forensis“). Zajímavé je kladení místa působiště faráře do „Brandýsa jinak řečeno Hrádku“. Zdá se být odkazem na fakt, že kostel sv. Vavřince, který ve 14. století byl farním kostelem brandýským, se fyzicky nachází v prostoru dodnes označovaném jako Nižší Hrádek.
Exkurze do Brandýsa a na Hrádek roku 1380 je prozatím u konce. Shromažďování dalších pramenů bude dle možností pokračovat a již teď se těším, jaké další badatelské cesty při naší přednášce společně vymyslíme.
