(Martin HŮRKA, Vyšehořovická a kozovazská obydlí v průřezu věků, Vyšehořovicko, 2017, roč. 6, č. 1, s. 9)
Jak vypadala obydlí obyvatel Vyšehořovic, Kozovaz a další okolních vsí v minulých dobách? Nejstarší zmínka o Vyšehořovicích se váže ke 12. století, přesněji k roku 1178. Tehdy obyvatelé stavěli ještě tzv. polozemnice, částečně v zemi zahloubená jednoprostorová obydlí, nebo jednoduché sruby, ve kterých nebylo v zimě radno zvedat hlavu příliš vysoko kvůli štiplavému kouři, který z otevřené pícky stoupal do podstřeší. Stěny se konstruovaly buď proutěné s jílovým výmazem nebo sroubené z kuláčů.
Další zmínky o Vyšehořovicích máme až ze 14. století, následuje první zmínka o Kozovazech z přelomu 14. a 15. století. V této době pokročilého středověku se místní již „nezakopávali“, nýbrž stavěli typ domu, který se v různých obměnách udržel až do 19. století (resp. do první poloviny 20. století) a jehož novověké odvozeniny můžeme vidět např. ve skanzenu v Přerově nad Labem.
Základem je trojdílná osnova. Do domu se vstupuje ze dvora přes síň. V zadní části síně často bývá černá kuchyně. Ze síně pak na jednu stranu jdeme do světnice (jediné vytápěné prostory!), na druhou stranu pak do komory, příp. chléva. V areálu usedlosti se nacházeli další objekty – sýpka, stodola, kůlna, maštal apod. Tuto stavební tradici nepopírala dokonce velká část vesnických domů 1. poloviny 20. století, byť původní četné dřevěné konstrukce často chyběly. Po druhé světové válce se změnou způsobu hospodaření docházelo v řadě případů ke komunikačním úpravám starších domů, typicky přistavěním verandy. Dnešní novostavby již nemají žádnou vazbu na dávnou středověkou stavební tradici.
Vraťme se ale zpět k původním obydlím. Neocenitelným pramenem pro naše obce jsou popisy všech místních usedlostí zhotovené na konci 18. století. Pro ilustraci si uveďme popis jedné z kozovazských usedlostí z oné doby:
„Světnice, síň a komora v jednom pořadu, při tom svinský chlívek. Z druhé strany [dvora] čtyry chlívy, marštal a podle ní svinský chlívek, špejchárek s kůlnou a se sklípkem, stodola zděná o jednom mlatu a dvojím záděním.“ Záděním je myšlena zátyně, tedy dřevěná přepážka vedle mlatu.
Prameny a literatura:
- Státní oblastní archiv v Praze, Velkostatek Kounice, inv. č. 327, Gruntovní kniha pro Bříství a Kozovazy (1775-1882), fol. 183.
