(Martin HŮRKA, Jak plynuly za první republiky letní měsíce v Polabí?, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, červenec-srpen 2020, s. 13)
Jak za první republiky v Brandýse a Boleslavi plynuly letní měsíce? Přestože lidé měli, co se zábavy a „rekreace“ týče, z dnešního pohledu ztížené možnosti (volná jen neděle, většinou omezená možnost dovolených), přesto si našli svou cestu a oddychu či koníčkům se věnovali. Svého druhu odpočinkem a trávením nepracovního času byl podíl na činnosti řady spolků, které se věnovaly pestré škále činností od charity přes sport po kulturu. Hospody po večerech (a zejména v sobotu po výplatě) také nezely prázdnotou. Volné letní neděle využívali obyvatelé zdejších dvou měst k rodinným či korporátním výletům.
Počet obyvatel obou měst setrvale rostl (ve Staré Boleslavi bylo roku 1921 hlášeno 3833 osob, roku 1930 pak již 4321 osob, v Brandýse počet lidí úměrně narostl z 5145 osob (1921) na 6056 osob (1930).
Klikatící se řeka Labe, která ve zdejším okolí byla regulována až během 30. let 20. století nabízela pěkná místa k vycházkám i ke koupání (byť znečištění postupem doby sílilo). Po proudu řeky si nejeden pár udělal vycházku k bývalé Císařské studánce, která je známa spíše pod názvem U Světice. Kaplička se sochou sv. Jana Nepomuckého a přilehlé okolí bylo důkladně upraveno roku 1934. Při čištění studánky dokonce pracovníci narazili na kdysi uraženou hlavu sv. Jana, která byla soše následně navrácena. Oblíbené bývaly též vycházky Hluchovem a kolem Houštky.
V Brandýse i Boleslavi již ve 20. letech 20. století působili skautské oddíly (pro chlapce od 8 do 18 let). Ti často tábořili v lesích při dolním toku Jizery u Káraného, ale vyráželi také do vzdálenějších romantických koutů republiky. Jen poznamenávám, že v letech 1920-1922 byl starostou Svazu junáků-skautů v Československu Josef Svatopluk Machar.
Četba knih byla podporována i státem. Zákon o veřejných knihovnách obecních přijatý roku 1919, tedy nedlouho po vzniku republiky, nařizoval zakládání obecních knihoven. Do poloviny 20. let 20. století už knihovny existovaly již ve všech obcích brandýského okresu vyjma Borku a Nového Vesce. Pro představu se tehdy ve zdejších 54 obecních knihovnách nacházelo celkem před 15 tisíc knih. Vlastní knihy si lidé za první republiky mohli zakoupit např. v knihkupectví a papírnictví Sylvestra Kubáče nebo v obdobném, ale větším knihkupectví A. Brázdy.
Byť Brandýs a okolí z hlediska turismu nebylo tou nejvyhledávanější oblastí, čas od času i sem nějací výletníci zavítali. Organizované výpravy do zdejšího kraje pořádal např. ve 30. letech několikrát do roka pražský odbor klubu československých turistů (především na podzim a na jaře), a to po dvou základních trasách:
1) Satalice – Vinoř – Jenštejn – Brandýs n. L. – Houštka – Toušeň – Čelákovice
2) Měšice – Mratín – Kostelec n. L. – Záryby – Hlavenec – Skorkov – Bon Repos – Lysá n. L.
Turisté při svých toulkách brandýským Polabím mohli již ve 20. letech 20. století využívat typické turistické značení, jaké známe i dnes. Do roku 1928 bylo na brandýském okresu označeno více než 100 km tras (např. zeleně značená trasa z Brandýsa do Záryb, červeně trasa z Brandýsa přes Toušeň, Káraný a dále kolem sousoší sv. Václava do Lysé, zelená trasa vycházela ze Staré Boleslavi přes Houštku do Toušeně). K pohybu přes řeku pomáhaly v místech bez mostů přívozy.
Zcela mimořádné pozornosti pražských výletníků se v letních měsících těšili zejména Čelákovice a tamní pláže na labském ostrově pod čelákovickým kostelem, kterážto oblast byla ve světě prvorepublikového turismu známa pod názvem Grado (evokující slunné prostředí severoitalského letoviska při březích Jaderského moře). Rozvoji turismu v Čelákovicích velmi pomáhalo výborné dopravní spojení s Prahou prostřednictvím železnice. Kdo z výletníků se nechtěl „mačkat“ na čelákovickém Gradu, nacházel vhodná místa ke koupání u Nového Vesce při ústí Jizery do Labe nebo „v říčních a pískových lázních“ (koupališti) při nedaleké restauraci Jizerka. Brandýské městské koupaliště na Ostrůvku nebo koupaliště pana Semiána dole po proudu řeky na staroboleslavské straně bylo již v Městských listech připomínáno. Dnes přidejme jen úryvek z dobové reklamy: „Tyto vyhoví svým vybavením i těm nejnáročnějším. Naleznete zde hluboké řečiště pro plavce, bezpečné oddělení pro neplavce, oddělení dětské, čisté kabiny, lodičky, vyučování plování zkušeným plavčíkem, občerstvení atd.“
Labe bylo vyhledáváno nejen kvůli koupání, ale tu a tam se objevovali již i rybáři lovící nejen primárně kvůli opatření si rybího masa, ale i kvůli odpočinku u vody a tzv. rekreačnímu rybolovu (obdobně do okolních lesů vyráželi výpravy houbařů). Návštěvníci mohli využít ubytování v soukromí nebo hotelových zařízení. Pamětní kniha vyhlášeného brandýského hotelu Fuka (Černý kůň) z let 1930-1945 podává barvité svědectví o spokojenosti často významných hostů tohoto zařízení (např. filmaři a herci Hugo Haas, Karel Lamač, Vlasta Burian, Werich s Voskovcem, generál Radola Gajda, mistr světa v tenisu Karel Koželuh, celá řada zahraničních hostů). Vyhlášená byla především hotelová kuchyně. Jeden z hostů nazval jejího šéfa: „Il maestro di culinaria“. Z hostinců a restaurací se jako „nejstarší a jediné“ brandýské pohostinské zařízení, kde čepují plzeňské pivo, prezentovala restaurace U Fettrů.
Zrovna tak není třeba se dlouze rozepisovat o staroboleslavských slatinných a uhličitých lázních Houška. Lázeňští hosté nemuseli ve zdejší oblasti směřovat pouze do těchto lázní. Často vcházeli též přes práh areálu slatinných lázní v Toušeni a po určité období si své neduhy mohli jezdit léčit do siroželezitých lázní Ostrov (u Záp).
Foto:
- Koupaliště Semián na staroboleslavské straně řeky Labe (40. léta 20. století ?, fotografie z archivu OMPV).
- Průčelí hlavní budovy lázní v Houštce (poč. 20. století, pohlednice z archivu OMPV).
